Deinotheria v ČR

Chobotnatci z čeledi Deinotheriidae se vyskytovaly v Africe a Euroasii od pozdního oligocénu do začátku pleistocénu. Popsané byly pouze tři rody - Chilgatherium (nejstarší rod deinotherií), Prodeinotherium a Deinotherium (nejmladší rod deinotherií). Pozůstatky těchto zvířat byly nalezeny také na území České republiky - v roce 1852 u Opatova, v letech 1883-4 u Horní Vsi a v roce 1889 v České Třebové.

Rekonstrukce deinotheria.

V roce 1852 (někdy uváděn rok 1853, některé nálezy datovány k roku 1846) byly nalezeny při stavbě železnice z České Třebové do Brna v Opatově dvě kostry velkého miocénního chobotnatce druhu Deinotherium levius (někdy je tento druh považován za synonymum druhu Deinotherium giganteum). Fosilní materiál se zachoval díky rozvaze železničního dozorce Karla Štěpánka, který rovněž kostru nakreslil (viz obrázek). K jejich posouzení byli z Prahy přizváni Antonín Frič a Julius Sax, který pak o těchto nálezech podal vědeckou zprávu (1853). Jednalo se o dva mladé jedince deinotherií, kteří uhynuli v období výměny mléčného chrupu za definitivní. Stáří zvířat potvrdil kromě zubů rovněž charakter obratlů a epifýz dlouhých kostí. Tyto zkameněliny byly profesorem vyzvednuty a v roce 1882 vystaveny v Národním muzeu v Praze, v jehož sbírkách jsou dodnes. 

Původní nákres nálezu deinotheria u Opatova 
Karlem Štěpánkem.

Fragment dlouhé kosti Deinotheria nalezené u Opatova.
Výstava Expedice pravěk (2022) ve svitavském muzeu.

Nedaleko Horní Vsi u Františkových lázní byla v letech 1883-4 při těžbě sladkovodního vápence nalezena téměř celá kostra deinotheria, která byla věnována Přírodovědnému muzeu ve Vídni. Druh byl určen jako Deinotherium bavaricum, dnes je ovšem řazen do rodu Prodeinotherium, tedy Prodeinotherium bavaricum.

Nález prodeinotheria z Horní Vsi vystavený
v Přírodovědném muzeu ve Vídni.
(Fejfar, 2011)

Další jedinec chobotnatce byl objeven na podzim 1889 přímo v České Třebové (nedaleko prvního nálezu z Opatova) českotřebovskými občany - přednostou železniční stanice P. Žídkem, J. Glücksmannem a průvodčím F. Kinclem. Dobový zápis z inventární knihy zdejšího Městského muzea, zhotovený pravděpodobně místním učitelem a zároveň prvním správcem muzejních sbírek Janem Tykačem, prozrazuje, že byl tento druh popsán jako Dlakozubec olbřímský. Později byl klasifikován jako Deinotherium cuvieri, což je dnes považováno za synonymum pro název Prodeinotherium bavaricum. Poblíž kosterních pozůstatků byl nalezen také blíže neurčený zub nosorožce. V této oblasti se tedy nejedná o ojedinělé nálezy a hromadění koster zde bylo zřejmě způsobeno tehdejší podobou zdejší krajiny. S největší pravděpodobností byly v těchto místech rozsáhlé bažiny či ústí nějakého vodního toku. Zajímavostí je, že kostra jedince od České Třebové nebyla vyzvednuta celá a (zadní) část těla tak stále leží v zářezu tratě.

Zápis z inventární knihy Městského muzea 
v České Třebové (1890), kde bylo prodeinotherium
určeno jako Dlakozubec olbřímský. 

Část nálezů prodeinotheria z České Třebové.
Zuby, detail špice klu a metacarpus,
kde je oddělená epifýza od diafýzy.
(Musil, 1997)

Zdroje: 

1. Michalski, M.; Panoš, P.; Pek, I. Neživá příroda českotřebovska (1988).
2. Musil, R. A dinotherium skeleton from Česká Třebová (1997). Acta Mus, Moraviae Sci. geol.
3. Fejfar, O. Nálezy fosilních savců V. Chebská pánev: cyprisové souvrství ve Františkových Lázních (2011).
4. Šmejkal, R. Přehled čeledi Deinotheriidae C.L. Bonaparte, 1841 [Mammalia, Proboscidea] se zaměřením na fosilní nálezy v České republice (2015) - bakalářská práce.